Margriet de Moorová: Malíř a dívka
Z nizozemštiny přeložila Magda de Bruin Hüblová
130×200 mm, 232 str., vázané
cena 269 Kč, vyšlo 2. prosince 2011
ISBN 978-80-87053-56-0
Nejnovější román jedné z nejvýznamnějších současných nizozemských autorek. Je 3. května 1664. Na amsterodamském náměstí Dam probíhá poprava osmnáctileté Elsje Christiaensové, která do města dorazila před pár týdny z dánského Jutlandu a v hádce umlátila bytnou sekyrou. Ve městě žije i nejmenovaný stárnoucí malíř. Zármutek ze ztráty ženy při nedávné morové epidemii si léčí prací na tajemném obraze – jednou bude známý pod názvem Židovská nevěsta. Když mu syn vylíčí průběh popravy, malíř neodolá a nechá se převézt loďkou na šibeniční pole, kde mezitím Elsje pro výstrahu vystavili. Dvě lavírované perokresby znázorňující Elsje na kůlu se dnes nacházejí ve sbírkách Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Prolínání příběhu malíře a dívky je příležitostí ke konfrontaci věčných lidských témat: života a smrti, lásky, štěstí, pomíjivosti, ale i věčnosti – v autorčině pojetí v podobě krásy a umění. Kde se historická fakta nezachovala, doplňuje autorka příběh podle vlastní fantazie a líčí úchvatně dívčinu pouť uprostřed zimy do vysněného Amsterodamu. Barvitou atmosféru kosmopolitního města dokreslují i pachy či dobové prostonárodní popěvky. „Mimořádně bohatý román o smrti, představivosti a věčnosti,“ jak napsal jeden recenzent.
„Na první pohled jako by de Moorová napsala historický román, tak jak ho známe, v němž se Rembrandt s Elsje střídají jako melancholičtí a udivení chodci, jako dvojníci ze 17. století Flaubertova Frédérika Moreau, Woolfové paní Dallowayové a McEwansova Henryho Perowne. Vybavena solidními historickými znalostmi, svým úsporným, někdy poněkud odtažitým stylem vybarvuje de Moorová Amsterodam jejich očima. V té odtažitosti cosi drhne, jako by nám de Moorová chtěla zabránit v tom, abychom k jejím postavám chovali příliš citu, což ještě posiluje její anachronický vševědoucí vypravěč. Pravidelně dělá narážky na moderní dobu nebo cituje z van Goghových dopisů. Vlastně tím autorka postupně své téma posunuje: nečteme už životní příběh dvou podivínů ve městě, ne, de Moorová nám v podstatě předkládá making of, nebo lépe faktický a emocionální vznik Rembrandtovy slavné kresby. (...) Bez Rembrandtovy kresby by si na Elsje o tři století později nikdo nepamatoval, a v tom je právě malířova úloha: dokazuje, že umění zpochybňuje pomíjivost bytí. De Moorová mistrně balí do jediného dne života své přesvědčení o jedinečnosti umění: že totiž umění se dokáže povznést nad život a smrt a dosáhnout věčnosti.“
Joost de Vries: „Dívka. Teprve osmnáctiletá.“ De Groene Amsterdammer, 13. 5. 2010
Margriet de Moorová (1941) patří k nejuznávanějším
současným nizozemským prozaikům. Je autorkou čtyř románů a několika sbírek
kratších próz, do češtiny byl přeložen její romány Šedá, modrá, bílá (2000)
a Utonulá (2007) a novela Kreutzerova sonáta (2003).
Dramata a frašky ekonomie
Kohout se ptá Kohouta
130×200 mm, 200 str., vázané
cena 249 Kč, vyšlo 9. listopadu 2011
ISBN 978-80-87053-65-2
16 barevných ilustrací Miroslava Huptycha
V dobách krize vystupují do popředí ekonomické a finanční otázky, které v jiných dobách většinu občanů zajímají mnohem méně a k jejichž posouzení je třeba mít alespoň elementární ekonomické znalosti:
Proč a jak vlastně k finančním krizím dochází? Jsou nevyhnutelné?
Jak nejlépe ochránit své úspory?
Jak funguje sociální pojištění a máme na ně ve stáří spoléhat?
Jak by se mělo nejlépe financovat zdravotnictví? A školství?
Jaká je cena za sociální stát?
Je kultura zboží?
Co se to děje v Řecku a jaká je budoucnost eurozóny?
Do jaké míry ovlivňuje korupce státní rozpočet?
atd., atp…
Ekonom Pavel Kohout (*1967) nám ve své knize nabízí vhled do těchto i jiných problémů. Opírá se při tom o svou širokou erudici a publicistický talent a odpovídá na otázky, které mu v zastoupení laiků klade jiný Pavel Kohout (*1928), spisovatel a dramatik. Jejich dialog, publikovaný na pokračování na stránkách Lidových novin od října 2010 do září 2011, představuje svéráznou učebnici ekonomického myšlení. Nenabízí sice žádný systematický přehled pojmů a nevyžaduje žádné nudné biflování pouček a zákonů, za to však poskytuje hlubší porozumění ekonomickým silám, jimiž jsme zmítáni.
Pavel Kohout (1967), ekonom a ekonomický publicista. Pracoval jako ekonomický analytik pro řadu firem (např. PPF či ING), nyní zastává funkci ředitele pro strategii společnosti Partners. Působil jako poradce českých ministrů financí Bohuslava Sobotky (2002–2003) a Vlastimila Tlustého (2004–2006), účastnil se práce řady odborných komisí, včetně NERVu (2009–2010) a Bezděkovy komise, je členem správní rady české pobočky neziskové organizace Transparency International. Pavel Kohout je autorem několika knih populárně odborného zaměření Peníze, výnosy a rizika (1998), Investiční strategie pro třetí tisíciletí (šest vydání, první 2003), Cesta k rovnováze (2006), Finance po krizi (2009). Svými články a komentáři přispívá do deníků Lidové noviny, MF Dnes, Hospodářské noviny a Právo, časopisů Reflex a Respekt, a lze je najít i na internetových serverech peníze.cz nebo aktuálně.cz.
Pavel Kohout (1928), prozaik, dramatik, scenárista a režisér, laureát Velké rakouské státní ceny za evropskou literaturu. V mládí patřil mezi přesvědčené komunisty, později se přiklonil k reformnímu hnutí a stal se hlasitým kritikem komunistického režimu. Je spoluautorem Charty 77. V roce 1979 mu bylo zabráněno v návratu do Československa z roční pracovní cesty v Rakousku, takže do roku 1989 žil ve vynucené emigraci. V současné době žije střídavě v Praze a ve Vídni. Je autorem řady románů, např. Katyně (1980), Nápady svaté Kláry (1982), Hodina tance a lásky 1989), Konec velkých prázdnin (1991), Sněžím (1992), Hvězdná hodina vrahů (1995), Ta dlouhá vlna za kýlem (2000), Smyčka (2008), Cizinec a krásná paní (2009) aj., biografických „memoarománů“ Z deníku kontrarevolucionáře (1969), Kde je zakopán pes (1987), To byl můj život?? (2005, 2006), Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem (2011) a zhruba pěti desítek divadelních her, dále filmových a televizních scénářů a knih pro děti. Je znám rovněž jako brilantní publicista, jehož fejetony vycházely pravidelně v Právu, Lidových novinách a MF Dnes.
Staré a nové světy
Tři české romantické novely
Společné vydání tří romantických novel
Josef Linda Záře nad pohanstvem, Karel Sabina Čech a Josef Jiří Kolár Libuše v Americe.
Edičně připravili Petra Hesová, Václav Říha a Václav Vaněk
145×205 mm, 288 str., vázané
cena 269 Kč, vyšlo 17. listopadu 2011
ISBN 978-80-87053-67-6
Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opory tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů.
Trojice romantických novel zahrnutých do tohoto svazku hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory – stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snah o definici národa v proměňujícím se světě.
Mimo jiné také relativizují dosavadní představy o úrovni obrozenské prózy – ukazují, že měla již od svých počátků nejen dost odvahy ke kladení zásadních otázek o smyslu národní existence, ale i dost schopností k nalézání samostatných a originálních odpovědí.
„Kdo jste tedy? Odkuď přicházíte a kam cílíte?“
„Nelze mi,“ odpověděl Čech, „dostatečně odpovědíti na otázky tvé. Jsme vystěhovanci. Na dalekém cíli vlast svou jsme opustili, nechtíce v podnoží býti nepřátelům, jejichž přemoci podlehli jsme. Hledáme si vlast novou; žádnému v cestu se nestavíce, žádného neobtěžujíce. Pro samostatnost jsme se vystěhovali, samostatnost jest a zůstane oučelem naším."
Karel Sabina: Čech (1844)
Josef Linda (1789 nebo 1792–1834) – vystudoval filozofii a práva v Praze, kde se přátelsky stýkal s vlasteneckými studenty (V. Hanka, V. A. Svoboda ad.). Z jejich okruhu vyrostly rukopisné mystifikace, na nichž se Linda pravděpodobně autorsky podílel. Od roku 1817 se živil jako redaktor. V Rozličnostech, příloze Pražských novin, na přelomu 20. a 30. let 19. století uváděl do Čechmoderní evropskou romantiku. Psal drobnou prózu a poezii, ve hře Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům (1823) se pokusil o velké národní drama. Novela Záře nad pohanstvem (1818) zapadla a doceněna byla až dlouho po Lindově smrti. Dnes je považována za jeho nejvýznamnější dílo.
Karel Sabina (1813–1877) – studoval filozofii a práva, živil se jako vychovatel, redaktor a publicista. Psal do českých i německých časopisů, některé sám redigoval (Der Adler, Pražské noviny, Včela). Po událostech roku 1848 byl odsouzen k trestu smrti, z vězení byl propuštěn až v roce 1857. Znovu se zapojil do literárních aktivit (almanach Máj), vynikl jako novinář (Národní listy, Slovan) a vlastenecký řečník. V roce 1872 byl usvědčen z kolaborace s rakouskou policií. Sabina je vedle Máchy nejvýznamnější osobností české romantické literatury, do níž zasáhl řadou povídek a novel (Poutník, Hesperidky, Hrobník aj.), básněmi, ale i jako editor (K. H. Mácha, M. Z. Polák) a teoretik. Prózami Na poušti (1863) a Oživené hroby (1870) později výrazně ovlivnil formování české románové prózy. Mnohostranný a široce vzdělaný autor se uplatnil také jako literární kritik a historik, dramatik a libretista (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta aj.). Novela Čech zůstala v rukopise a otiskujeme ji vůbec poprvé.
Josef Jiří Kolár (1812–1896) – po studiích filozofie působil jako vychovatel v Uhrách. Domů do Prahy se vrátil v roce 1836 a úspěšně se uplatnil jako herec v Kajetánském a Stavovském divadle. V 50. a 60. letech se stal vůdčí osobností českého divadelního života, od roku 1862 jako autor, herec, režisér a dramaturg určoval směřování Prozatímního divadla. Jeho historická dramata (Žižkova smrt, Magelóna, Pražský žid) se vyznačují romantickou stylizovaností a vesměs nepřesáhla svou dobu. Romantická přepjatost a mísení fantastických, pitoreskních a drastických motivů charakterizují jeho prozaickou prvotinu Libuše v Americe (česky 1854) i další prózy, z nichž byla opakovaně vydávána pouze novela Pekla zplozenci (1862). Do literárního dění uprostřed 19. století Kolár zasáhl také jako básník, překladatel a autor vyhraněných polemik.
Milan Mareš: Příběhy matematiky
Druhé, revidované vydání
160×230 mm, 336 str., vázané, cena 399 Kč, dokumentární ilustrační doprovod
ISBN 978-80-87053-16-4, vyšlo 20. listopadu 2011
Srozumitelně psaná historie matematiky od samého počátku, kdy si lidé uvědomili existenci čísel, až po současnost, je spíše než historikům vědy určena širokému okruhu čtenářů, jimž při četbě knihy stačí znalost středoškolské matematiky. Milan Mareš sleduje příběhy a cesty významných matematických konceptů a myšlenek, které rozšiřovaly a formovaly intelektuální obzory člověka. Do tohoto rámce pak zasazuje také portréty řady velkých matematiků, kteří se o nové objevy zasloužili, a poutavě líčí jejich často spletité a zajímavé osudy. V Příbězích matematiky se tak mísí vyprávění o matematice s vyprávěním o matematicích v poměru, který neobyčejně plasticky přibližuje onen podivuhodný svět abstraktní vědy.
Prof. RNDr. Milan Mareš, DrSc. pracoval do roku 2007 jako ředitel UTIA ČAV. Knižně vydal Principy strategického chování (2003) a Slova, která se hodí, aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice (2006).
Se světem nepohneš
Současné norské povídky
Z norštiny přeložili posluchači FF UK v rámci semináře vedeného Jarkou Vrbovou
130×200 mm, 178 str., vázané
cena 199 Kč, vyšlo 8. září 2011
ISBN 978-80-87053-59-1
Antologie přináší průřez tvorbou současných norských autorů. V šestnácti povídkách reflektují spisovatelé život v zemi, jež zaznamenala obrovský ekonomický rozmach, má záviděníhodný sociální systém a kvalitou života zaujímá jedno z nejvyšších míst světového žebříčku. Obraz každodenního života v pohledu autorů však nemusí být nijak idylický, třebaže tak chmurný, jak bychom očekávali v souladu se stereotypní představou, která o severské literatuře panuje, vždy rozhodně není.
Překlady povídek vznikly ve snaze zmapovat, jak různě vnímají realitu své země současní norští spisovatelé, z nichž někteří jsou českým čtenářům již známi (Jostein Gaarder, Lars Saabye Christensen, Ingvar Ambjørnsen, Per Petterson), jiní vyšli česky pouze časopisecky či fragmentárně (Tor Ǻge Bringsværd, Frode Grytten, Merete Lindstrøm), jiné bychom touto sbírkou rádi představili v češtině poprvé (Roald Wold Karlsen, Ragnar Hovland, Tor Ulven, Rolf Sagen, Johan Harstad).
Roy Jacobsen: Zázračné dítě
Z norštiny přeložila Jaroslava Vrbová
130×200 mm, 196 str., vázané
cena 229 Kč, vyšlo 31..8. 2011
ISBN 978-80-87053-55-3
Desetiletý Finn žije se svou matkou poměrně klidným životem, než zavedený řád naruší příchod mladší nevlastní sestry, dcery jeho otce a jeho druhé ženy. Finnova matka přijímá Lindu do své rodiny po té, kdy její bývalý muž zemře při pracovní nehodě a Lindina matka, která není schopná se o svou dceru starat, musí být internována na psychiatrické klinice. Linda se objevuje v jejich životě vybavena pouze modrým kufříkem, obsahujícím manuál napsaným její matkou, jak s ní zacházet. Téměř nemluví a nijak nezapadá do obecně sdílených společenských konvencí. Díky podmínkám ve své původní rodině je opožděná a má potíže se školou. Finn ji musí chránit před vrstevníky i dospělými a dochází k bolestnému poznání, jak se společnost chová k lidem, kteří se něčím liší.
Na pozadí rodinných událostí a postupného Finnova dospívání sledujeme i vývoj evropské poválečné společnosti z přelomu 50. a 60. let dvacátého století, doby Berlínské zdi, presidenta Kennedyho a Jurije Gagarina.
Věrohodný, originálně napsaný, skvělými dialogy oživený tragický příběh protkaný ovšem i prvky nečekané komiky, který byl v roce svého vydání nominován na prestižní norskou cenu Brage a zaznamenal velký úspěch nejen v Norsku, ale i po celé Evropě: během necelých dvou let od jeho norského vydání se již připravují vydání v dalších třinácti zemích.
Roy Jacobsen (nar. 1954 v Oslu) patří mezi etablované a uznávané norské spisovatele, je nositelem mnoha literárních cen. Debutoval na počátku 80. let 20. století. Mezinárodní pozornost si získal již v roce 1991 románem Vítězové, za nějž byl poprvé nominován na Cenu Severské rady za literaturu. Ve dvougeneračním rodinném příběhu zde zachycuje, jak se chudé agrární Norsko ve 20. století proměnilo v postindustriální společnost blahobytu, v níž však jedinci musejí čelit nebývalým tlakům na osobní identitu. Druhou nominaci na Cenu Severské rady mu vynesl historický román Mráz (2003). Je autorem povídek i knížek pro děti. Dřevaři (2005), kteří se v roce 2009 dostali do nejužšího výběru prestižní ceny International IMPAC Dublin Literary Award, jsou jeho desátým románem.
Vladimír Pistorius: Jak se dělá kniha
Příručka pro nakladatele
Třetí doplněné a přepracované vydání
145×205 mm, 288 str., vázané
170 grafů, obrázků a tabulek, příklady kalkulace
cena 349 Kč, vyšlo 15. května 2011
ISBN 978-80-87053-50-8
Třetí vydání úspěšné příručky pro nakladatele. Kniha poskytuje obsáhlý přehled informací potřebných při vydávání knih a může sloužit jako referenční příručka pro nakladatelské pracovníky i jako základní zdroj odborných údajů pro každého, kdo s vydáváním knih začíná, nebo kdo se jen prostě zajímá o knižní. Nové vydání je oproti předchozímu (2005) výrazně přepracované. Jednak zachycuje změny, které se v legislativě i na českém knižním trhu udály během posledních šesti let (změny autorského zákona, růst DPH, doplnění přehledných časových řad), kromě toho také reflektuje technologické změny, které v poslední době přinesl technologický vývoj (práce s elektronickými obrázky, digitální tisk, příprava tiskových forem metodou CTP atd.).
Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol: Knižní trh – Základní technické pojmy (papír, formáty, vazba, ISBN, tematické skupiny, ofsetový tisk, obrázky) – Typografické minimum (písmo, písmová osnova, typografie odstavce a stránky) – Redakční praxe (korektury, meření rukopisu, bibliografické odkazy, rejstříky, dělení slov, práce s obrázky, tabulkami a grafy, spolupráce s typografem) – Provoz nakladatelství – Ekonomika titulu (cena knihy, struktura nákladů, nakladatelské riziko, dotiskování, příklady kalkulací) – Ekonomika podniku – Knihy a právní řád (Autorský zákon, licenční smlouva, kolektivní správa práv, Zákon o neperiodických publikacích, povinné výtisky a nabídková povinnost) – Počítače v nakladatelství – Elektronické knihy a knihy papírové. Je vybavena více než stovkou obrázků, grafů a tabulek, rejstříkem a přílohou se vzorky různých papírů.
Vladimír Pistorius (1951) vystudoval teoretickou fyziku na matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze (1974). V letech 1978–1989 organizoval samizdatovou edici Krameriova expedice. Absolvoval školu pro vyšší nakladatelský management na Standfordské universitě (1992) a s evropským knižním trhem se seznamoval během svých stipendijních cest do Švédska, Anglie a Holandska. V letech 1990–2006 pracoval jako ředitel velkých nakladatelství (Mladá fronta, Paseka). V roce 2006 založil vlastní nakladatelství Pistorius & Olšanská. Od roku 2001 přednáší teorii a praxi knižního trhu na filosofické fakultě Karlovy university.
Buřič a buditel Bjørnstjerne Bjørnson
Editor Martin Humpál
130×200 mm, 90 str., brožované
Edice Scholares
cena 129 Kč, vyšlo 19. května 2011
ISBN 978-80-87053-58-4
Kniha vychází v souvislosti se 100. výročím úmrtí Bjørnstjerne Bjørnsona a je dílem kolektivu autorů působících na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Obsahuje šest odborných studií, zabývajících se různými aspekty spisovatelova domácího i zahraničního věhlasu. Jednotlivé příspěvky se věnují Bjørnsonově prozaické, básnické i dramatické tvorbě a otázkám spojeným s jeho mimořádně intenzivní, celoživotní společenskou angažovaností včetně role, jakou sehrál v bojích o podobu norského jazyka.
Joanna Derdowska: Kmitavá mozaika
Městský prostor a literární dílo
145×205 mm, 172 str., brožované
Edice Scholares
cena 189 Kč, vyšlo 19. května 2011
ISBN 978-80-87053-57-7
Literárněvědná studie Kmitavá mozaika je věnována roli městského prostoru v literárním díle. Fenomén města, který je předmětem zájmu interdisciplinárních urban studies, nemůže být analyzován bez souvislosti s vývojem moderní společnosti, zrcadlícím se v literárním projevu. Prostřednictvím poznatků literární antropologie autorka vymezuje město jako klíčovou součást pojetí prostoru v diskurzu. Aktuální pohledy na toto téma jí umožňují zachytit kontrastní charakteristiky i jednotlivé nuance soudobého chápání literárního rozměru města. Derdowska přistupuje k problematice velmi komplexně, rozsáhlé teoreticko-historické zázemí doplňuje pojednání o proměnách městského prostoru v české literatuře po roce 1989.
Joanna Derdowska, bohemistka, socioložka, překladatelka. Studovala na Univerzitě Mikuláše Koperníka v Toruni a na Karlově Univerzitě v Praze, kde v roce 2009 obhájila disertační práci Urbánní problematika a literární dílo – Městský prostor a jeho zobrazování v současné české literatuře. Je autorkou knihy Praskie przemiany. Sakrum i desakralizacja przestrzeni miejskiej Pragi (Kraków 2006).
Petr A. Bílek: Mikešova aféra a jiné případy
Knihy, masová média, zaneřáděný kulturní prostor
130×200 mm, 144 str., brožované
Edice Scholares
cena 169 Kč, vyšlo 10. května 2011
ISBN 978-80-87053-61-4
Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti. Připomenou některé zásadní „případy“, které hýbaly českými médii, kritice neujdou ani média samotná. Lze je číst jako pouhé ironické časové glosy, mohou však být i zprávou o neutěšeném stavu naší kulturní každodennosti. Inflací slov se stírají hranice mezi banálním a podstatným, mezi privátním a veřejným; názory odborníků se ztrácejí v infotainmentu a celebrity vědí všechno. Veřejný prostor je zaplavován haraburdím, které nikdo neodklízí a na které si pomalu zvykáme. Jenže stejně jako prase porcují řezníci, ani o kultuře a umění se nedá mluvit bez vzdělání a odbornosti.
Petr A. Bílek
(*1962) je literární teoretik a kritik, od ukončení studia v roce 1985 působí
v Ústavu české literatury a literární vědy (dříve Katedra české a slovenské
literatury) FF UK v Praze, devět let jej vedl. Na počátku 90. let vytvořil
koncept tzv. generace osamělých běžců – mladých českých básníků a básnířek
80. let, jejichž poezii mapoval jako literární kritik. V letech 1994–1997
hostoval na Brown University, Providence (USA), po návratu se soustředil
na systematičtější sledování literární teorie, zejména naratologie. V současnosti
se zabývá např. jevy paraliteratury, problematikou ideologizace narativu
či metodologií literárních dějin. Přispívá do řady literárních časopisů
(Tvar, Česká literatura, Aluze, A2, Host), překládá angloamerické odborné
eseje, podílel se na sestavení antologie české poezie 1945–2000 Pegasovo
poučení (2002).
Z prací: „Generace“ osamělých běžců (1991), Stavitelé křídel.
Průvodce současnou českou poezií (1991), Hledání jazyka interpretace
(k modernímu prozaickému textu)(2003), Proměny lyrického subjektu:
Pár poznámek k vývoji české poezie posledních padesáti let (1992).
Jaroslav Kříž: Hotel. Posel. Loď
130×200 mm, 144 str., brožované
Edice Scholares
cena 169 Kč, vyšlo 10. května 2011
ISBN 978-80-87053-60-7
Útlá knížka obsahuje tři povídky spojené žánrem absurdity, z nichž každá je vlastně metaforou základní existenciální situace.
V první povídce Hotel přilétá hrdina do neznámého města. Taxikář ho odveze do hotelu, který se ukáže být obrovitým komplexem, zahrnujícím mnoho lákadel. Jako každý host i on obdrží neurčitě velký kredit, za nějž si může až do jeho vyčerpání užívat různých radovánek, které hotel nabízí. Vzápětí však dostane velice stručnou výzvu, která ho zve na Zelené návrší, místo, které stojí nedaleko Hotelu. Dny plynou, hrdina utrácí svůj kredit, ale z jakéhosi důvodu se mu k Zelenému návrší stále nějak nedaří dostat…
Hrdina druhé povídky Posel připlave z pevniny k ostrovnímu městu. Přináší životně důležité poselství, avšak postupně zjistí, že o jeho poselství nikdo nemá zájem…
Také třetí povídka, Loď, se odehrává v uzavřeném světě obrovské Lodi plující již desetiletí oceánem, aniž by kdokoliv věděl, kdo ji vlastně řídí a zda se vůbec na hladině oceánu pohybuje. Je vším, co její pasažéři znají, a představuje tedy i všechny jejich jistoty. Poklidná neměnnost života se však změní, když se na obzoru objeví silueta země, kterou doposud nikdo z nich nespatřil...
Jaroslav Kříž (1939) je původním povoláním přírodovědec. Literární tvorbě se začal věnovat zhruba před 30 lety, kdy mu z politických důvodů byla na 17 let znemožněna vědecká činnost. Psal povídky (česky a anglicky), které občas uveřejňoval pod pseudonymy v časopisech nebo v rozhlase. Jeho povídka Late Spring byla v 80. letech v BBC vyhodnocena jako nejlepší povídka zahraničního autora za pět let. Knižně vydal sbírku literárně-filosofických esejů Postavy a světy (2002), novelu Doteky ve tmě (2004) a romány Kruhy na vodě (2005), Sestra Mneme (2007), Čas lásky, čas trpkosti (2010), Život na úvěr (2010). Publikoval časopisecky (Kritický sborník, Estetika, Tvar aj.) řadu filosofických a estetických esejů a ineditně několik filosofických knih.
Vladimír Sorokin: Metelice
Z ruštiny přeložil Libor Dvořák
130×200 mm, 168 str., vázané
cena 239 Kč, vyšlo 12. dubna 2011
ISBN 978-80-87053-54-6
Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury – k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí.
Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, „černuše“. Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři – cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici?
Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: „Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život – to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici.“
Vladimír Georgijevič Sorokin (7. srpna 1955) vyrůstal na moskevské periferii, v roce 1977 dostudoval Vysokou školu těžby ropy a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce ze svého prvního zaměstnání v časopisu pro mladou literaturu Smena vyhozen. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou (ilustroval a graficky navrhl více než padesát knih) a konceptuálním uměním. V roce 1985 publikuje pařížský časopis А-Я šest Sorokinových raných povídek a v témže roce opět ve francouzském nakladatelství Sintaksis vychází jeho román Fronta (Očereď). Sorokinova díla nemohla být v Sovětském svazu vydávána. Až v roce 1989 rižský časopis Rodnik otiskl několik spisovatelových povídek a postupem času Sorokin proniká i do dalších časopisů. Rokem 1992 se Sorokin dostává do širšího povědomí – v časopisu Iskusstvo kino je otištěn již zmíněný stěžejní román v dialozích Fronta. Stále je však považován „jen“ za experimentátora, byť důležitého, o kterém si nebyl nikdo jistý, zda svými bizarními literárními obrazy násilí, nekrofilie a sexu pouze samoúčelně ale efektně šokuje, nebo skrze ně rozkrývá temné stránky moderního člověka i celé společnosti. Romány tohoto desetiletí z něj však definitivně činí významného autora bestsellerů (jakkoliv ne pro každého přijatelných) a všechny jeho nové knihy se prakticky vždy stávají literární událostí prvořadého významu.
Nejvýznamnější knihy Vladimíra Sorokina:
Třicátá Marinina láska (Tridcataja ljubov Mariny, dokončeno 1983, první vydání francouzsky 1987; česky 1995)
Fronta (Očereď, 1985; česky 2003)
Norma (Norma, 1994)
Teplý špek (Goluboje salo, 1999)
Srdce čtyř (Serdca četyrjoch, 2001)
Led (Ljod, 2002)
Trilogie (Trilogija – Puť Bro, Ljod, 23 000, 2005)
Den opričníka (Děň opričnika, 2006; česky 2009)
Cukrový Kreml (Sacharnyj Kreml, 2008)
Vánice (Metěl, 2010)
(Recenze, Literární noviny, 21. 5. 2011)
Michail
Bulgakov (1891–1940) byl ruským novinářem, prozaikem a dramatikem, živil
se i jako herec či kulisák. Mezi autorova patrně nejproslulejší díla patří
romány Mistr a Markétka a nedokončený Divadelní román, ty
však vyšly až posmrtně. Za svého života byl Bulgakov znám spíše jako dramatik
(Dni Turbniových, Zojčin byt, Moliére), jejž „revoluční“
kritika neustále trhala na kusy. Některým z jeho představení nedovolila
více než několik repríz, jiná se po celém roce zkoušení na jeviště ani nedostala.
Prózy vydával především časopisecky, například román Bílá garda,
novelu Diaboliáda, ale i několik povídek z cyklu Zápisky mladého
lékaře.