Tuto knihu tvoří eseje ruského politologa a historika Sergeje Medveděva, které autor napsal v letech 2014–2017 s velkou bravurou, hloubkou, ale i sžíravou ironií, jejichž náměty jsou hlavní politické, společenské a historické události hýbající celou ruskou společností. Nabízí polyfonickou úvahu o ruské státní moci a společnosti, již ovládá. Autor sám o svých esejích v úvodu píše:

„Tato kniha je pokusem pochopit, kde se tenhle režim vzal a jak se utvářel, zda je logickým pokračováním postsovětské transformace či naopak dramatickou proměnou scénáře z vůle jediného člověka. […] Vladimir Putin se nepochybně stal věrozvěstem a ztělesněním globálního návratu klasického státu. Vycházel přitom ovšem z ruské tradice samoděržavné moci, poukazujících k časům před šesti stoletími, když se jakožto následník Zlaté hordy rodil Moskevský stát. Sledovat něco takového pro mě jakožto pro historika bylo mimořádně zajímavé: viděl jsem, jak se vracejí tradiční formy moci a podřízenosti, formy totalitního myšlení i čistě sovětské slovní obraty, praxe státního přerozdělování i rituály hierarchizované společnosti, poukazující jak k Brežněvově éře, tak ke stalinismu, nevolnictví i k časům Ivana Hrozného. Jako by se ruské dějiny odehrávaly znovu a reprodukovaly většinu sociálních, politických i ekonomických stereotypů – jako by Rusko opět sklouzávalo do staletých historických kolejí.

Dvě desetiletí Putinovy vlády se stala obdobím návratu státu v jeho dějinné úplnosti – s privilegii elit a přesně cílenými represemi, s opovrhováním zákony i prostým občanem, s velmocenskou rétorikou a válkami o imperiální dědictví. Klíčové v tomto ohledu bylo třetí Putinovo prezidentské období v letech 2012–2018: právě na tato léta připadá potlačení občanského protestu […], přijetí odiózních represivních zákonů (které kupříkladu zakázaly adopci ruských dětí cizinci či kriminalizovaly ‚homosexuální propagandu‘), anexe Krymu, válečné konflikty na Ukrajině a v Sýrii a vedení nevyhlášené ‚hybridní války‘ se Západem. Jako by se najednou otevřela brána do minulosti a na politickou scénu se vrátil ruský pravěk se všemi dinosaury samoděržaví a imperialismu.

Právě v těchto letech třetího Putinova prezidentství, ve stínu rodícího se ruského revanšistického represivního režimu, vznikaly eseje, které tvoří tuto knihu. Jsou to črty z nejnovějších ruských dějin, variace na hlavní téma, tedy návrat autoritativního státu a jeho boj s různými sférami občanské, územní a symbolické autonomie. Je to kronika ofenzívy státu proti vlastním občanům, stvrzování suverénních práv tohoto státu vůči našemu prostoru, našemu tělu i naší paměti."

Napsali o knize:

Ještě nikdy nebyl post-sovětský stát popsán tak srozumitelně a přesně, s takovou láskou, hořkostí a znalostí.
   Aleksander Etkind, literární vědec a historik kultury

V Rusku znovu nastala noc, znovu žhnou ohně ješitnosti, vyvolávají duchy a stíny zapomenutých předků. Sergej Medveděv ve svých skvělých esejích vede kroniku zpustnutí společnosti a jejího ponoření se do bludů. […]Pokouší se vysvobodit ze zakletí dřímající les, který vyrostl na místě dřívější polis během jediné noci.
   Vladimir Mirzoev, divadelní a filmový režisér

„Tyto texty jsou současně veselé i smutné. Autor na jednu stranu popisuje nesmysly toho, co u nás probíhá, s jízlivostí a humorem, na druhé straně je však hrozné, že je to vše pravdivé a že je to o nás.“
   Michail Zygar, autor knihy Všichni muži Kremlu.

O autorovi: