Antologie Zahrada, ale nevypletá si vypůjčila svůj název ze souboru frašek Wacława Potockého. Představuje tvorbu osmi význačných básníků polského baroka. Básně těchto autorů vznikaly v bouřlivé době zásadních kulturních a politických proměn tehdejší Polsko-litevské unie. Byla to doba, která nepřála jejich širšímu přijetí v povědomí současníků a pro polské čtenáře byly objeveny až v 19. nebo 20. století. Unie, nazývaná pro nebývale silný vliv šlechty také „šlechtická republika“ (rzeczpospolita szlachecka), byla neustále zmítána válkami se sousedními státy, jichž se zúčastnili i někteří z autorů zastoupených v našem výboru. V duchovní oblasti se v oné době střetával náboženský vliv východní a západní křesťanské církve a formovala se různá náboženská hnutí, jejichž příslušníci byli pronásledováni. I to se bezprostředně týkalo mnohých polských básníků. Rozpětí jejich tvorby sahá od rozmarných milostných básní přes náboženskou a filozofickou lyriku až po díla reagující otevřeně na realitu své doby – ať už ve vší vážnosti, jako náhrobní nápisy oslavující hrdinství obětí válek, nebo s humorem, který prostupuje především satirické básně kritizující rozmařilost šlechty a ubohý život poddaných. A v díle Anny Stanisławské, první polské básnířky, pak najdeme i pozoruhodnou autentickou reflexi postavení ženy z vyšších vrstev v tehdejší polské společnosti.

Wespazjan Kochowski
Jan Andrzej Morsztyn
Zbigniew Morsztyn
Daniel Naborowski
Krzysztof Opaliński
Wacław Potocki
Anna Stanisławska
Mikołaj Sęp Szarzyński
anonymní skladba Naříkání chlopů na pány