|
 |
Vladimír Sorokin
Vladimír Georgijevič Sorokin (7. srpna 1955) vyrůstal na moskevské periferii, v roce 1977 dostudoval Vysokou školu těžby ropy a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce ze svého prvního zaměstnání v časopisu pro mladou literaturu Smena vyhozen. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou (ilustroval a graficky navrhl více než padesát knih) a konceptuálním uměním. V roce 1985 publikuje pařížský časopis А-Я šest Sorokinových raných povídek a v témže roce opět ve francouzském nakladatelství Sintaksis vychází jeho román Fronta (Očereď). Sorokinova díla nemohla být v Sovětském svazu vydávána. Až v roce 1989 rižský časopis Rodnik otiskl několik spisovatelových povídek a postupem času Sorokin proniká i do dalších časopisů. Rokem 1992 se Sorokin dostává do širšího povědomí – v časopisu Iskusstvo kino je otištěn již zmíněný stěžejní román v dialozích Fronta.. Romány napsané po roce 2000 z něj definitivně učinily významného autora bestsellerů (jakkoliv ne pro každého přijatelných) a všechny jeho nové knihy se prakticky vždy stávají literární událostí prvořadého významu.
V roce 2022 odejel Vladimír Sorokin z Ruska. V březnu 2022 publikoval esej Monstrum z minulosti o Vladimíru Putinovi.
Rozhovor pro Rásio Svobodna z 23. ledna 2023
V českém překladu vyšly jeho následující knihy:
- Třicátá Marinina láska (1995, 2010)
- Fronta (2003)
- Den opričníka (2009)
- Vánice (2011)
- Telurie (2014)
- Manaraga (2017)
- Doktor Garin (2022)
- Cukrový Kreml (2023)
|
